Košťálovo divadlo

Od zvolení Petra Rady do funkce kouče národního týmu jsme ze strany sportovního tisku pravidelně zásobováni články a komentáři, jejichž autoři vyjadřují údiv a překvapení nad touto volbou.

Někteří jdou ještě dál a vymýšlejí konspirační teorie o tom, kterak slábne vliv Vlastimila Košťála a jak mu to ostatní „hlavouni“ nandali. Se vší úctou – dle mého názoru se jedná jen o jakési divadélko pro média a výše zmínění novináři sežrali vše i s navijákem.

Že se stane Petr Rada koučem reprezentace po Karlu Brücknerovi, to si strahovští vrabčáci šuškali již před začátkem letošního Mistrovství Evropy. Řada odborníků prorokovala to, že současné vedení našeho fotbalu nebude chtít v této důležité funkci nějakou silnou osobnost, která by si nenechala do své práce mluvit, a že dá přednost někomu, kdo sice nebude kdovíjak uznávaná a respektovaná trenérská persóna, ale nebude pro něj problém pokračovat v nastaveném kursu, kdy nejdůležitějším faktorem evidentně nejsou výsledky a úspěchy reprezentačního týmu, ale spíš uspokojení zájmů a plné kapsy kamarádů agentů a na ně napojených osob. A přesně takovou osobou se, dle mého názoru, Petr Rada zdá být.

Vlastimil Košťál se zřejmě poučil z chyb minulosti a nechtěl opět vzbuzovat dojem neomezeného vládce, který vše protlačí silou (třebaže by se mu to bez problémů povedlo), proto nám nachystal jakési divadélko. Námluvy Ivana Haška, to byla vyloženě hra pro média – každý přeci ví, jaký je Haškův postoj k současnému vedení a jen blázen by očekával, že by se tihle dva dohodli. Poté následovala aféra [e-mail] (pravda, ta přišla z vnějšku, ale do krámu se hodila náramně), koketování s Topmöllerem, zmínka o Chovancovi a rázem byl v médiích od tématu „Rada“ klid. To Košťál přesně potřeboval – uklidit Radu na nějaký čas z očí veřejnosti a sejmout z něj nálepku favorita nadcházející volby.

Celé téhle blamáži napomohl velkou měrou tisk tím, že se rozhodl zahrát si na proroka a již několik dní před samotnou volbou nás obšťastňoval články o Chovancovi, coby jasném a prakticky neohroženém kandidátovi. Stačilo být trošku prozřetelnější a nemusel by se tento trapas následně zahrávat do autu zcestnými články o novém rozdělení sil mezi strahovskými kápy.

Osobně se přiznám, že jsem vůbec nepochopil, proč je Chovanec tak favorizován – vždyť i na základě rozhovorů s ním samým jsem měl dojem, že o zvolení vlastně ani nestojí a že si i sám uvědomuje svou roli Radova soupeře „jen na oko“.

Hledat za zvolením Petra Rady porážku a oslabení moci Vlastimila Košťála, to mi připadá stejně naivní jako věřit jeho slovům o tom, že se dobrovolně vzdá vlivu na český fotbal.

Vlastimil Košťál si sám napsal a zrežíroval „Strahovský sen“. Zatímco v případě staršího filmu „Český sen“ byli napáleni důchodci s igelitkami a nákupními košíky, Košťál doběhl novináře.