Češi jsou "Rambové dálnic"? Bezpochyby ano!
Člověk si často povzdechne nad tím, že drtivá většina okresek je něco jako superobří slalom mezi dírami a spojení „dopravní zácpa“ vyvolává u všech řidičů již předem strach a obavy, pokud zrovna mají v plánu pohybovat se v městském provozu. Ovšem tyto věci jsou naprosté banality s tím, co je na našich silnicích skutečně nejnebezpečnější a to jsou agresivní a hulvátští šoféři.
Na komunikacích všech typů a kategorií se pohybuji v průměru tak pětkrát do týdne a není snad den, abych nezaznamenal pubertální magory ve vytuněných herkách (nejčastěji Golf, nebo staré BMW – jistě za pár babek z německého vrakoviště) zcela ignorující městské rychlostní limity, nebo přechody pro chodce. Nemůžu vyjet na dálnici D1, aniž bych nepotkal nějakou bílou dodávku, která má zřejmě deaktivována směrová světla, a tak při jejím zběsilém pendlování mezi dálničními pruhy můžete pouze tipovat, na kterou stranu se její řidič zrovna rozhodne přejet. Že jsou vozy Octavia TDi a Fabia HTP nejrychlejšími auty na světě, to je v tuzemsku obecně známo, stejně jako touha majitelů výkonných vozidel (nejčastěji z „velké trojky“ – BMW, Audi, Mercedes) ukázat okolí, že zrovna v jejich autě je zrovna ten nový silný motor, a proto se musí ten šnek, jedoucí před nimi v levém pruhu 130 – 140km/h, okamžitě vykázat do patřičných mezí – když nepomůže problikání, tak se mu alespoň přilepím na zadek, nebo na něj budu najíždět zprava. Co na tom, že zrovna předjížděl kamion? Měl pořádně koukat do zrcátka a vůbec mi tam nevjíždět, i když jsem byl kilometr za ním!
Jaká je to pro našince změna, když cestuje po dálnici v Německu. Nikdo se na vás nelepí, nikdo nebliká jako zběsilý – oni vědí, že je nebrzdíte schválně a že jakmile to nákladní auto předjedete, tak jim uhnete. Zmíněné vozy „velké trojky“ tu jsou běžnou konfekcí, proto nemá nikdo potřebu machrovat. I při jiných situacích poznáte, že ona „kultura šoférování“ je na daleko vyšší úrovni. Řidiči jsou ohleduplnější, nedávají nikomu sežrat, když náhodou bloudí a zdržuje je, nebo alespoň chápou pravidlo „zipu“.
Samozřejmě si nedělám velké iluze a je mi jasné, že tento stav je zejména díky skvělé práci tamní policie. Nedavno jsem shlédl dokument o činnosti německého dopravního útvaru a přišel sem na příčinu toho malého počtu „problikávačů a lepičů“. Nějaký mladík v Peugeotu se v rychlosti 120km/h nalepil na auto před sebou na vzdálenost cca 2-3m a policisté jej ihned zastavili. Pustili mu záznam jeho jízdy a oznámili mu, že bezpečná vzdálenost v této rychlosti je zhruba šedesát metrů (nepamatuju se přesně) a jelikož jí nedodržel, musí zaplatit pokutu 300 EUR. Dle jeho výrazu bych tipoval, že příště si podobný způsob jízdy určitě rozmyslí.
Jak správně uvádí autor zmíněného článku – v Německu jezdí čeští řidiči daleko ohleduplněji než doma, poněvadž se jim nechce utrácet zbytečná eura za dopravní přestupky. Pokud by tuzemští šoféři museli podobně uvažovat i doma, bylo by to jistě prospěšné.
Dokud se tak nestane, stále budeme v Evropě bráni jako „Rambové dálnic“, což je možná jen společensky přijatelná verze označení „prasata na silnicích“.
Závěrem bych se chtěl omluvit všem slušným řidičům značek, které jsem v článku zmiňoval – neberte to osobně, vycházím pouze z mých řidičských zkušeností v silničním provozu.
Milan Pokorný
Zelené Slovensko, hopsající Česko a trollové v diskusích
Nechtěl bych, aby tento můj článek působil nějak povýšeně a arogantně, ale myšlenky, které v něm hodlám zachytit, se mi honí v hlavě už delší čas, proto bych jim rád dal tímto způsobem ucelenou formu.
Milan Pokorný
Několik oranžových povolebních postřehů
Je už sice pár dní po volbách a strana, ze které jsem měl opravdový strach (tzn. ČSSD) je zřejmě mimo veškeré důležité rozhodování o budoucnosti ČR, ale přesto mi to nedá nezastavit se u některých věcí, kterých jsem i u oranžové strany všiml.
Milan Pokorný
Komunisté by se omlouvat neměli
Čas od času vyvstane v naší společnosti debata o tom, zda by se komunisté měli, nebo neměli omlouvat za svou minulost. Trochu jsem si o tom zapřemýšlel a došel jsem k názoru, že taková omluva by se po nich vůbec neměla žádat.
Milan Pokorný
Thierry Henry na kříži
Je jasné, že ruka Thierryho Henryho, kterou zahrál v prodloužení zápasu o postup na MS proti Irům, byla jasným přečinem proti fotbalovým pravidlům a že od hráče takového formátu podobný úlet čekal málokdo.
Milan Pokorný
Nezdravá Brücknerovská kontinuita
Se zvolením Ivana Haška na post předsedy ČMFS velká řada fotbalových fanoušků očekávala velké změny. Jenže Hašek namísto toho, aby to vzal tak nějak po „Obamovsku", začal své naděje na spasení našeho fotbalu, resp. špatně rozjeté kvalifikace na MS, hledat v minulosti.
Milan Pokorný
Dojemná starost pana Paroubka
Nebudu teď komentovat aktuální výrok Ústavního soudu o odložení termínu voleb, spíš mě zaujalo toto prohlášení pana Paroubka:
Milan Pokorný
Paroubkova autíčka
Při sledování včerejšího dílu pořadu Nedělní partie na TV Prima, kde byl hostem Jiří Paroubek, jsem se přesvědčil, že někdo z Lidového domu to rozhodně nemá v hlavě v pořádku.
Milan Pokorný
Naprostá ztráta soudnosti Petra Bendla
Nejsem obyvatel (již brzy) bývalého hejtmanství Petra Bendla, takže nemohu posoudit, do jaké míry byl, nebo nebyl dobrým hejtmanem. Tím se ani zabývat nehodlám.
Milan Pokorný
Už mě ta naše reprezentace vůbec nebaví
Poslední dobou se děsím každé reprezentační pauzy. Kromě toho, že nedostanu pravidelnou dávku Premier League (na které jsem regulérně závislý), se nejvíc obávám obrovské nudy a frustrace, což jsou nejčastější pocity, které zažívám při sledování zápasů (pokud si je vůbec odhodlám pustit) naší fotbalové reprezentace.
Milan Pokorný
Povedené předkolo pražských "S"
Nebojte, nejsem šílenec, ani cizinec. Jsem jen fanoušek opravdu dobrého fotbalu a ten, bohužel, nepředvádí ani jeden z týmů pražských S.
Milan Pokorný
Košťálovo divadlo
Od zvolení Petra Rady do funkce kouče národního týmu jsme ze strany sportovního tisku pravidelně zásobováni články a komentáři, jejichž autoři vyjadřují údiv a překvapení nad touto volbou.
Milan Pokorný
Kdy se zbaví ODS šibalů?
Politik, který zneužívá svého postavení k tomu, aby z něj finančně profitoval on, nebo okruh jeho známých, se dá nazvat různě – vykuk, lump nebo gauner.
Milan Pokorný
Co mi přineslo letošní EURO
Fotbalové Mistrovství Evropy 2008 právě skončilo a jelikož jsou mé dojmy z něj ještě čerstvé, pokusím se nyní vypsat ty věci, o kterých se domnívám, že měly zásadní vliv na vývoj celého turnaje.
Milan Pokorný
Rusko - fotbalová óda na radost
Když před začátkem letošního Mistrovství Evropy ruský tisk avizoval, že reprezentace jeho země je připravena zkompletovat jakýsi „zlatý hattrick“ vítězství v kolektivních sportech pro tento rok, bral jsem to spíš jako takové běžné silácké prohlášení, které není ničím výjimečným ani v případě jiných zemí.
Milan Pokorný
Holandské mládí dominuje. Necháme se inspirovat?
Základní skupiny letošního Mistrovství Evropy jsou za námi, známe všechny čtvrtfinalisty a můžeme se pustit do dílčího bilancování. A když už jsem nastavil posledními dvěma články určitý kritický kurs směrem k naší reprezentaci, nedá mi to a na příkladu Nizozemí, které produkuje rozhodně nejpohlednější fotbal, se v krátkosti pokusím poukázat na to, co se jim na rozdíl od nás povedlo a z čeho by si náš budoucí reprezentační kouč mohl vzít příklad.
Milan Pokorný
Karel Brückner končí - je vůbec za co děkovat?
Prohraný zápas s Tureckem, v rámci letošního Mistrovství Evropy v kopané, je definitivní tečkou za působením Karla Brücknera ve funkci kouče našeho národního týmu.
Milan Pokorný
Co tím pan Brückner sleduje?
Tato otázka mě napadla ihned poté, co média avizovala sestavu reprezentačního týmu ČR pro důležitý zápas s jedním z aspirantů finálových bojů, týmem Portugalska.
Milan Pokorný
6+5? Návrat do středověku!
Tak nám mocipáni z Mezinárodní fotbalové federace schválili omezení počtu cizinců v kádrech fotbalových klubů.